SF 10283 – Das verlohrne Paradies, 1.–2., 1762, 1763

Německý spisovatel, básník a překladatel Justus Friedrich Wilhelm Zachariae (1726–1777) vytvořil jeden z nejvýznamnějších německých veršovaných překladů Miltonova „Ztraceného ráje“, přičemž v němčině jako jediný převedl autorův blankvers do hexametru a nikoli pětistopého jambu. Jeho práce se však stala předmětem zamítavých kritických reakcí, patřičného uznání došla až v moderní době. Zachariae první díl „Das verlohrne Paradies“ obsahující prvních šest zpěvů publikoval roku 1760 v Altoně u Davida Iversena (činný 1756–1779) a po negativních kritikách vydal přepracovanou verzi tamtéž v roce 1762. O rok později následoval díl druhý zahrnující zbylých šest zpěvů, který stejně jako druhou verzi dílu prvního přijali kritici již příznivěji. Náš exemplář představuje mixtní konvolut druhého vydání prvního dílu a jediné edice dílu druhého. Druhé vydání prvního dílu je přesázené a od prvního se liší i dekorem. Obsahuje předmluvy k oběma edicím a na rozdíl od prvního vydání též frontispis s portrétem autora zhotovený zvlášť pro tuto edici již roku 1761 Christianem Fritzschem (1695–1769). Ilustrační cyklus šesti mědirytinových příloh od Christiana Fritzsche a jeho syna Johanna Christiana Gottfrieda Fritzsche (ca 1720– 1802/1803) podle předloh anglického malíře Francise Haymana (ca 1708–1776), jinak ilustrátora děl Shakespearových či Cervantesova „Dona Quijota“, zařazených na začátku každého zpěvu zůstal stejný v obou vydáních. Šest mědirytinových příloh Johanna Heinricha Meila (1729–1803), opět podle Haymanových předloh, tvoří stejným způsobem součást druhého dílu. Zachariae posléze tento překlad zahrnul do prvního vydání svých sebraných spisů v devíti svazcích z let 1763-1765 vydaných v Brunšviku u dědiců Ludolpha Schrödera. Ty jsou bez ilustrací, pouze s mědirytinovými titulními listy. Poměrně vysoká cena této edice skýtala příležitost ke vzniku různých levnějších patisků, proto se Zachariae rozhodl uskutečnit méně náročné dvousvazkové vydání, které uveřejnilo roku 1772 Knížecí knihkupectví Sirotčího domu v Brunšviku a podruhé pak Christian Gottleb Schmieder roku 1777 v Karlsruhe. Do těchto dvou levnějších edic však Zachariae svůj překlad Miltona již nezařadil. Konvolut zde prezentovaný je celkem zachovalý, má novodobou polokoženou převazbu se zlaceným hřbetem a stejně jako tisk předchozí (sign. SF 10249) sekryt s iniciálami „F J“ a litografické ex libris od Jana Zrzavého (1890–1977) zhotovené roku 1918 pro manžele Miloše a Marii Kolihovy. Strojní inženýr Miloš Václav Koliha (1879–1967) byl konstruktérem továrny (pozdější ČKD) ve Vysočanech. Ve sbírkách knihovny PNP se uvedené ex libris kromě dvou tisků zde prezentovaných (sign. SF 10249 a SF 10283) nachází ještě v jednom exempláři (sign. S XXXII c 16), který získala knihovna PNP od Marie Kolihové (1885–1974) v roce 1965, ovšem jak se do bývalých tzv. svozových fondů PNP dostaly dvě výše uvedené knihy, není dnes již známo. Na titulním listu druhého dílu našeho konvolutu je navíc latinské rukopisné ex libris pražského doktora medicíny Karla Maximiliana von Bauer (ca 1753–1823). Další podrobnosti včetně obrazové dokumentace viz v přiloženém PDF.