Nalezeny po 21. srpnu ve II.patře v sále č. 1 hlavní budovy Národního muzea.
Václavské náměstí je v novodobé historii místem, kde doslova „procházely dejiny". Roku 1918 zde byl přivítán zrod samostatného státu a bezprostředně poté legie postupně se vracející z bojišť. Obyvatelé Prahy v těchto místech spontánně reagovali na výsledky jednání mocností v Mnichově. Bezprostředně po okupaci náměstím pochodovaly jednotky wehrmachtu, nad nimiž slovy reportéra Franty Kocourka „poletovaly černé vrány". Václavské náměstí se stalo místem bojů v květnovém povstání, kdy byly bombardováním zničeny domy v horní části a poškozena budova Národního muzea.
Pražané zde v srpnu 1968 spontánně projevili nesouhlas se sovětskou okupací a o rok později zde byly brutálně potlačeny protesty proti trvající okupaci. Masové demonstrace v listopadu 1989 vedly k pádu komunistického režimu. Důvod, proč sovětští vojáci stříleli na budovu Muzea, není přesně znám. Stopy střelby se přes veškerou snahu nepodařilo zcela zahladit. Bezprostředně po srpnu mezi Pražany koloval vtip-hádanka: "Znáte nejznámější místo Prahy? Národní muzeum. To trefí každý buran." Poškozená fasáda Muzea byla také lidově nazývána mozaikou od El Grečka.
