Pokud byly v zámeckých objektech zabudovány rozvody čisté pramenité vody, používaly se k čerpání vody prameníky. Prameník se zdrojem vody byl eventuálně vybaven uzavíratelným vodovodním ventilem – kohoutkem a mísou s odtokem. Starší prameníky byly konstruovány na průtočnou vodu, podobně jako někdejší, např. středověké žlaby s průtočnou vodou. Prameník byl obvykle zabudován do stěny či na stěnu při přívodu vody. Prameníky se zhotovovaly z kamene, nejčastěji mramoru, keramiky, porcelánu, v 19. století a počátkem 20. století také z litiny a smaltovaného plechu. Prameníky se vyvinuly v moderní umyvadla s tekoucí vodou. Prameníky byly tvarovány obdobně jako lavaba ve specifických formách s obdobnými významovými a duchovními konotacemi. Návaznost formy prameníku a formy lavaba dokládá mramorový prameník nacházející se na státním hradu Šternberk. Mísa prameníku má tvar mušle. Tvar mušle má rovněž záklenek niky prameníku. Mušle je lůnem živé očišťující vody, která se rodí z mušle jako čistá zářící perla. Obraz je aluzí na pramen živé vody v Novém Ráji Nebeského Jeruzaléma, ze kterého bude křesťanům dovoleno pít v životě věčném. Prameník je ohrazen tzv. přetínanými pruty ochraňujícími niku se zdrojem vody. Kohoutek prameníku, zdroj, resp. pramen, obklopuje a ochraňuje hvězdice. Nad prameníkem je osazen reliéf Cherubína, Božího posla.
