Portrét zakladatelů poustevny v Heiligenbergu

Šířkově orientovaná malba je připomínkou donátorské činnosti opata salemského cisterciáckého kláštera v souvislosti s poustevnou na panství rodu Heiligenberg-Werdenberg, které krátce po vzniku obrazu přechází dědictvím do majetku rodu Fürstenbergů. Poustevna, zvaná „in der Egg,“ byla dle legendy založena již roku 1256 na panství Bertholda z Heiligenbergu pro prvního zde usazeného poustevníka Heinricha Fincka. Prostředí, ve kterém jsou klečící figury vymalovány, navzdory pochopitelné schematičnosti věrně zpodobuje krajinu pod tehdejším hradem Heiligenberg. Odpovídá dobovým zobrazením i dnešní geografické situaci. Nad Bertholdovou nápisovou páskou se nachází na kraji lesa středobod výjevu – budova poustevny a kaple se zvonicí. Nad kaplí, na modrém pozadí nebe se v oblacích vznáší tři polopostavy. Centrální pozici zaujímá postava v hnědém rouchu a červeném plášti sepnutém na prsou sponou, pravou rukou žehná směrem ke skleněné sféře, kterou drží v levici. Pro její určení je důležitá hlava se třemi tvářemi Kristova typu (vousatý muž s vlasy dosahujícími ramen). Polopostava čerpá z typu Krista Salvátora Mundi, třemi tvářemi je však transformovaná ve vzácný ikonografický typ Nejsvětější Trojice. K ní se obrací po levici polopostava patronky kaple, sv. Kateřina s mečem v rukou. Je to mladá světlovlasá dívka v červených šatech, svatá princezna s korunou a kruhovým nimbem. Na protilehlé straně se k trojiční figuře připojuje druhý patron poustevny a kaple sv. Jan Křtitel, oděný do hnědé tuniky bez rukávů (kožešina) přepásané textilním pásem a červeného pláště, který se vzdouvá za světcovými zády. Jan je mladšího vzezření, vousatý, v levici drží svůj atribut, zavřenou knihu, na níž je usazen beránek, pravicí žehná směrem ke knize. Motiv tří polopostav jako patronů kaple je zachycen také v donátorské scéně kopiáře, zde ovšem ústřední postava zachovává typ Krista Salvátora. Malba vznikla pravděpodobně v souvislosti s rozšířením či obnovením kaple a poustevny, což odůvodňuje přítomnost opata Jošta, který se jako secundus fundator ocitl ve společnosti zakladatelů.