Socha představuje v českém prostředí zdomácnělý typ horizontální piety, kdy Kristus spočívá ve vodorovné poloze na matčině klíně, s nohama pokrčenýma v kolenou a spuštěnýma dolů na levé straně. Tělo Krista je vůči Panně Marii poněkud zmenšené a zpracované se sklonem k schematizaci bez většího zájmu o realistické ztvárnění anatomie. Původ sochy je nejistý. Dle zápisu v inventární knize, by dle tvrzení původního majitele měla pocházet z kostela sv. Ducha. Ztotožnit ji s některou sochou, které zachycují staré popisy vybavení pražských chrámů, bohužel nelze. Určitým vodítkem svědčícím pro původ z chrámu sv. Ducha by mohl být fakt, že po zániku přilehlého kláštera v roce 1419 a za husitských nepokojů užívalo kostel pražské německy mluvící obyvatelstvo. Tato skutečnost by mohla souviset se stylovou orientací piety na současné porýnské umění, na kterou bylo vícekrát poukázáno v dosavadní literatuře. Sochu by tak mohli objednat pražští Němci, obeznámení díky obchodním stykům se západoevropskou uměleckou produkcí.
