Meč wakizaši

Samurajský meč wakizaši patří k nejvzácnějším předmětům ve sbírce Muzea Říčany. Samurajové byli japonskou obdobou evropské šlechty a v boji užívali především luky a dvojici mečů (daišo) - delší a známější katanu, a menší meč - wakizaši. Meč wakizaši sloužil jako záložní zbraň a nemusel být vždy vyráběn samostatně, k jeho výrobě mohla být využita zlomená čepel katany. Rukojeť říčanského wakizaši je dřevěná, potažená rejnočí kůží a omotaná látkou. Čepel je dosud velmi ostrá a měří 47 cm. Na řapu meče (navazující na čepel, ukrytém pod rukojetí) je ukryta signatura měčíře. Tvůrcem meče byl mečíř Kijonobu, který se hlásil ke škole Nió z provincie Suó (dnešní prefektura Yamaguči). Podle encyklopedie japonských mečířů žilo hned několik mečířů tohoto jména v průběhu 14. do 19. století, přičemž ke škole Nió přináležel již nejstarší doložený z nich, působící v letech 1390-1394. Meč je ovšem nejspíš mladší, patrně z období Edo (1603-1867). Wakizaši není kompletní, chybí záštita (tzv. cuba) a pochva (saja). V minulosti byl meč chybně identifikován a ve starých evidenčních knihách se o něm píše jako o "meči čínského původu". K určení skutečného původu meče došlo až roku 2018. S rozluštěním signatury mečíře pomohli Muzeu Říčany pracovníci Náprstkova muzea v Praze. Meč daroval muzeu někdejší legionář Rudolf Zvolánek roku 1947. Je možné, že jej získal během návratu legií z Ruska přes Japonsko zpátky do Čech.