Tisk, knihařská Sbírkový předmět je součástí sbírky kramářských tisků oddělení knižní kultury Knihovny NM, fond R. Hlava (získáno v roce 1989). Sbírkový předmět je součástí sbírky kramářských tisků oddělení knižní kultury Knihovny NM. Vazba, 4 s., Když chceme někomu popsat jiného člověka, obvykle vyjmenujeme jeho vlastnosti. Může to ale být i naopak. Když dnes řekneme o někom, že je grázl, určitě si nemyslíme, že ho přirovnáváme k někomu konkrétnímu. A přesto to tak je.
Johann Georg (či Jan Jiří) Grasel se narodil v roce 1790 v Nových Syrovicích u Moravských Budějovic jako syn pohodného (rasa), tedy do chudé a opovrhované rodině.
Už jeho otec byl na štíru se zákonem a mladý Grasel si první pobyt ve vězení (pod falešným jménem) odbyl v roce 1812. On a jeho kumpáni působili na česko-moravsko-rakouském pomezí. Zde dělali úřadům vrásky na čele, jak dokazuje dvojjazyčné vypsání odměny za Graselovo dopadení z roku 1815, podepsané Janem Limbekem, rytířem z Lilienova, pražským městským hejtmanem.
Možná právě tento příslib peněz udělal své a slavný lupič byl stejného roku dopaden u Mörtershornu v Dolním Rakousku. Po dlouhém soudním procesu byl 31. ledna 1818 popraven ve Vídni se dvěma kumpány, Jakubem Fähdingem und Ignácem Stanglem.
Jako jiní vůdcové loupežnických band se i Jan Jiří Grasel stal součástí místních pověstí. V těch jazykově německých je vesměs líčen jako veselý a chytrý chlapík. V českých neměl tolik štěstí.
V unikátní písni O Hlavním mordýři Kráslu, datované rokem 1816, je líčen jako krvežíznivý a nelítostný zločinec, nešetřící ani bezbranné ženy a duchovní. Jakou ničivou moc mu autor písně přisuzoval, můžeme vidět na následujících slokách.
Ach! Tuť člověka se bojí
člověk jako potvory;
neb si petrák* statky svojí,
plaší lidé na hory.
Jako proudové se hrnou
loupežníci zuřiví;
lidé ve vesnicích trnou,
v pouště běží bázliví.
Protože máme i dobový „zatykač“, na závěr můžeme ukázat, na jakého „grázla“ si měli současníci dávat pozor:
Rozpráví čerstvě německy, i také česky; jest velmi smělý, učinlivý, silný a obratný; jeho obcování mezi cizími lidmi jest veselé, obzvláštně miluje ženské pohlaví a tanec. Mezi svými spoluloupežníkami jest velmi přísný a při dobývání skrz zeď, dveře, zámky všeho způsobu velmi šikovný; jest velmi srdnatý, a ačkoli ani čísti ani psáti neumí, má předce velmi dobrou paměť, a nezapomene nic lehce.
Nosí u sebe obyčejně pistole, malý pistolky, nůž, a tulich, a zdržuje se větším dílem v lesích, a vpodál ležících chalupách pohodlných.
Dle výpovědě jiných má dotčený kaštanové oči, tmavé do kakadu aneb papouškové chocholky střižené vlasy, které zpředu v točených kadeřích až přes oči viseti nechává, hubený bledý obličej, široký tupý drobet nahoru stojící nos, a na straně pravého ucha zarostlou ránu od kousnutí, která jako bob aneb ledvinkový hrách vyhlíží.
*) petrák - Petrovský, loupežník.
