Krajina se sv. Jeronýmem

Drobná olejomalba s legendou ze života sv. Jeronýma patří k vynikajícím ukázkám rodící se nizozemské krajinomalby v českých sbírkách. Pochází z bohaté sbírky rodu Colloredo-Mansfeld, jejíž část včetně obrazu sv. Jeronýma je dnes umístěna na zámku Opočno. Obraz zachycuje námět kajícího sv. Jeronýma, který se stáhl ze světa do pouště, aby se zde po čtyři roky postil. Toto téma se objevilo na počátku 15. století v Itálii, ale do nizozemského umění proniklo nejspíše až ke konci tohoto věku. Vychází z Jeronýmova dopisu svaté Eustochii, v němž popisuje, jak odešel do kamenité pouště, kde byl mučen smyslovými pokušeními a chlípnými myšlenkami, jež zaháněl různými formami sebetrýznění. Na malbě z Opočna ovšem nespatřujeme motiv bijícího se světce do hrudi kamenem či napadaného démony roztodivných forem, ale jako klečícího při intenzivní modlitbě před krucifixem. Skalnaté prostředí s improvizovaným přístřeškem je ve světcově ikonografii tradičním symbolickým odkazem na poušť. V ose za modlícím se Jeronýmem kráčí po horské stezce lev, který je světcovým atributem a současně hlavním aktérem legendické události znázorněné v prostředním obrazovém plánu. Příběh popsaný ve Zlaté legendě vypráví jak šelma, které předtím Jeroným ošetřil tlapu probodenou trnem, dostala za úkol hlídat osla, jenž náležel světcově klášterní komunitě. Avšak lev během hlídání usnul a osel byl ukraden okolo projíždějící karavanou. Jako trest bylo zvířeti uloženo plnit oslovu práci a tahat těžká břemena. Nicméně po čase se karavana vrátila, lev osla osvobodil a navrátil jej klášteru, kde sv. Jeroným zlodějům odpustil. Tato část legendy je v sekvencích zachycena ve střední části obrazu, kde vidíme jednotlivé účastníky děje kráčející po stezce vinoucí se okolo dominantního skalního masívu. Po levé straně skalistého útvaru se rozkládá zabydlená krajina a přes mořský záliv mizí k modravému horizontu, na pravé straně pak v horách spatřujeme rozlehlý klášterní komplex.