Hlavní obsah monumentálního Pantheonu tvoří velký soubor podobizen zasloužilých vědců, literátů, hudebníků, výtvarných umělců a architektů. Původní návrh byl předmětem mnohých diskusí a výsledná podoba podléhala úpravám, vyjímání a doplňování podle proměnlivých hledisek, jež přinášely historické výkyvy zdejších politických poměrů. Nejzajímavější zůstává psychologicky pojatá postava Jana Husa (1938) Věry Ducháčkové-Beránkové, která se celkem úspěšně pokouší dosáhnout působivého kompromisu mezi starší představou o velkém kazateli (asketická štíhlost) s novějšími poznatky o jeho pravděpodobné podobě (bezvousá tvář).
