Hlavní obsah monumentálního Pantheonu tvoří velký soubor podobizen zasloužilých vědců, literátů, hudebníků, výtvarných umělců a architektů. Původní návrh byl předmětem mnohých diskusí a výsledná podoba podléhala úpravám, vyjímání a doplňování podle proměnlivých hledisek, jež přinášely historické výkyvy zdejších politických poměrů. Ani novější velké sochy nepřinesly vždy bezproblémové hodnoty, zejména jedná-li se o druhotně použité odlitky exteriérových pomníků, u nichž se předpokládá větší odstup diváka a výrazné uplatnění siluety. Taková je socha Tomáše Garrigua Masaryka (1931) od profesora pražské akademie Otakara Španiela, který zde mohl pouze omezeně projevit svůj pověstný smysl pro detail.
