Knihovna Národního muzea uchovává ve sbírce kramářských tisků špalíček kramářských písní, který prošel rukama tří zajímavých majitelů. Do vlastnictví Národního muzea přišel při koupí rozsáhlé sbírky kramářských tisků semilského sběratele a bibliofila Rudolfa Hlavy (1911-1988), učitele v Semilech. Rudolf Hlava během svého života shromáždil více než desetitisícovou sbírku drobných tisků kramářských písní, pocházejících z doby od počátku 17. století až do konce století devatenáctého.Špalíček, ve kterém je svázáno 129 jednotlivých tisků a jeden rukopis, se od ostatních špalíčků ve sbírce však neliší jen svým rozsahem. Špalíčky písní totiž vznikaly v lidovém prostředí a bývají svázány podomácku jehlou a nití na kus kůže nebo textilu, tento ale má koženou vazbu. Když jej otevřeme, nalezneme archaizujícím písmem tištěný titulní list s názvem Špalíček písní světských a nábožných s podpisem Josef Váchal a na přídeští nalepené Váchalovo ex libris. Poznámka, kterou si na předsádku zapsal Rudolf Hlava nám prozradí: Tento špalíček získal jsem 24. 4. 1963 za 200 Kčs od Mistra Josefa Váchala. Ten písně dostal darem od svého strýce Mikuláše Alše, opravil je a svázal. Na rubu hřbetu špalíčku je datace s dalším podpisem autora vazby, Josefa Váchala: 29. června 1911. Malíře Mikoláše Alše (1852-1913) i všestranného svérázného umělce Josefa Váchala (1884-1969) kramářské tisky, určené pro lidové publikum, inspirovaly mimo jiné svojí výzdobou hrubými, ale půvabnými lidovými dřevoryty. Alše provázely kramářské písničky od dětství, protože je kupovala a zpívala jeho matka. Náš Špalíček písní světských a nábožných, obsahuje dost možná právě ty tisky, které prošly jejíma rukama. Mikoláš Aleš později nazval jedno ze svých nejznámějších děl Špalíček národních písní a říkadel (1906). Josef Váchal využíval výtvarné i literární stránky kramářských písní jako inspirace k vlastní tvorbě. Například v roce 1926 vydal Zpěv příkladný o Vilímovi a Běle pro mládence a panny. Text originálu můžeme najít přímo ve špalíčku, který vlastnil.
