Melancholie

Českokrumlovský obraz pochází z postoloprtských schwarzenberských sbírek. Lucasi Cranachovi staršímu jsou připisovány čtyři verze Melancholií. Krumlovskému obrazu je z nich nejblíž ta nejstarší varianta, která je dnes vystavená v edinburské National Gallery of Scotland (olejomalba na dřevěné desce, rozměry 112,50 x 71 x 1,70 cm). Malíř se v této sérii vyrovnával s Dürerovým astrologicky a humanisticky orientovaným mědirytem MELENCOLIA I z roku 1514. Badatelé v tomto díle nalézají širokou škálu významů počínaje útěšným zobrazením pozitivní stránky melancholického temperamentu a konče varujícím poselstvím rezignovaného melancholického génia, který není přes výjimečný intelekt, vysoký stupeň vědeckých znalostí a duševních, řemeslných či uměleckých schopností (koule, kružidlo, dláto u nohou postavy) s to dosáhnout božského poznání. Cranach v edinburském obraze na Dürerovu o čtrnáct let starší malbu téhož tématu výtvarně navazuje, jeho pojetí Melancholie je ale odlišné. Sabatický nájezd čarodějnic, pranice dětí o jízdu na bílém chrtovi nebo svůdná postava Melancholie, která v dráždivě červených přepychových šatech připravuje proutek pro dalšího z malých násilníků, poukazují na s melancholií často spojovanou nečinnost a trudnomyslnost, jež Martin Luther v souladu se středověkým moralistním pojetím kritizoval coby výplody ďábla. Jednotlivé prvky na obraze tak upozorňují diváka, že melancholický člověk nemůže vzdorovat ďábelským silám. Smutek, pokleslost a trudnomyslnost lze však podle Luthera odehnat nejen modlitbou, ale také jídlem a pitím (požívanými v míře), na což snad odkazuje sklenice vína a tác s ovocem. Moralistní charakter malby nabude ještě větší důležitosti na pozdějších Cranachových verzích. Nejméně čtyři autorské verze a jejich dobové kopie ukazují, že ve své době toto varování objednavatelé brali vážně. Autor krumlovské kopie se pokusil o co nejvěrnější převedení Cranachova originálu, všechny obrazové prvky jsou zde ve správných proporcích přítomny. Jejich podání je ale zjednodušené. Pozorujeme jen sumárně zobrazenou krajinu, redukovanou barevnou škálu, tvrdé stíny, tlumeně nasazená světla. Ženská tvář dostala mírně buclatý tvar, ústa, oči a nos jsou drobnější, zcela chybí při pravé líci rozevláté prameny vlasů. Krumlovská kopie postrádá radost z detailu, hrubé malířské podání přebíjí kresebný element, jenž se výrazně uplatňuje na originální malbě. Tyto vlastnosti, zejména pak malý zájem o detail, o krajinnou složku, pozměnění obličejového typu a odlišný malířský duktus vylučují vznik krumlovské kopie v rámci okruhu žáků Lucase Cranacha st. a svědčí pro dataci až po roce 1600. V této souvislosti se nabízí otázka, zda za předlohu nesloužila druhá známá kopie edinburského originálu, rovněž namalovaná mimo dílenský okruh Lucase Cranacha st. (olejomalba na dřevěné desce, rozměry 119,4 x 83,2 cm, Christie's, New York, 27. ledna 2010, Lot 17). Kromě rozměrů se tato deska s krumlovským plátnem shoduje v pozměněné světelnosti, barevnosti, v omezení kresebnosti a v sumárním podání detailů.