Majolikový džbán

Kameninový džbán (habánská fajáns, majolika) ve variantě základní bílé polevy. Ornamentální výzdoba v pásech – geometrické tvary střídají pásy květů. Uprostřed je široký pás s rostlinnými motivy, se dvěma lvy a se dvěma jeleny. Ve středu širokého pásu je vyobrazeno nářadí – pila, hoblík, sekera – a dřevěné kolo. Patrně se jedná o habánskou keramiku. Na dně je vyrytý nápis „Zádruba“ (Zádruha?). Jak se habánský džbán dostal do sbírek říčanského muzea, nevíme. Pravděpodobně na tom má svůj podíl pražské družstvo Zádruha, které po svém založení v roce 1915 zprostředkovávalo obchod mj. s výrobky lidové provenience. Víme, že Zádruha už od roku 1915 do Prahy ve spolupráci s moravskými výrobními družstvy přiváží například lidové výšivky z Moravy. Je pravděpodobné, že v této době na pražské trhy dovážela také moravskou keramiku. Není jasné, jestli je tento džbán originálem, nebo až novější reprodukcí z 20. století. Habáni, neboli novokřtěnci, vytvořili na jižní Moravě a Slovensku svébytnou kulturu projevující se také unikátní keramikou a stylem řemeslných výrobků, v jejichž výrobě excelovali. Na Moravě našli v 16. století úkryt před náboženským pronásledováním. Zdejší nekatolická šlechta jejich přijímáním dávala najevo svou náboženskou suverenitu. V roce 1622 ale byli z Moravy vypovězeni. Přesunuli se tak na Slovensko, kde si udrželi svou víru a kulturu až do 19. století, kdy značná část jejich komunity podlehla rekatolizačnímu tlaku či emigrovala do různých částí světa, jejich kultura pak splynula s většinovou. V průběhu 18. století se nicméně částečně na Moravu vraceli, v době svého největšího rozmachu obývali přes sto moravských obcí. Zásadně se křtili až v dospělém věku na základě ústního vyznání víry a snažili se navazovat na původní biblické hodnoty pokory a společného života v komunitě. Až do konce 17. století vyznávali společné vlastnictví. Po opuštění tohoto ekonomicko-společenského způsobu života dochází k rozdrobení habánských obcí, ale také k rozmachu řemeslné výroby. Právě z 18. století pochází tradiční habánská keramika. Z tohoto období může být i džbán uložený v Muzeu Říčany. Stejně tak ale může jít o napodobeninu z počátku 20. století vyráběnou pro po historii dychtící vlastence v Praze.