Madona z Nemilkova

Obraz Madony s dítětem pochází ze zámku Nemilkov (10 km jižně od Klatov), kde byl roku 1949 zkonfiskován jako státní kulturní majetek a odvezen do sběrny v Blatné. Bližší informace o provenienci by mohla podat pečeť na reversní straně, která nebyla prozatím určena. Olejomalba na dřevě představuje polopostavu Panny Marie, při jejímž pravém boku stojí na parapetu, tvořícím přední plán malby, malý Ježíšek. Bohorodička je oblečena do jednoduchého roucha sytě červené barvy, tmavě modrého pláště s červeným rubem a drží v levé ruce malou knížku. Malý Ježíšek je zobrazen v bílé košilce, která je na uzel přepásána pruhem zelené látky. Ve své pravé ruce drží jablko, symbol lidského hříchu, který bude vykoupen jeho budoucím utrpením. Pozadí částečně zakrývá tmavý závěs, v pravé části se otevírá průhled do modravé krajiny. Předlohou Nemilkovské Madony s dítětem byl obraz stejného námětu z londýnské Národní galerie, který je dnes připisován dílně milánského malíře Bernardina Luiniho (1480/82–1532). Luiniho dílo pracuje s o něco bohatší barevností, neboť využívá škály žlutí, zelení a modří. Zlatá barva podtrhuje svatozář kolem hlavy Panny Marie a Ježíška, bordury lemů ošacení a hvězdy na modrém plášti Bohorodičky. Nemilkovská malba je naproti tomu obohacena o průhled do vzdušné krajiny se stavením a lidskou stafáží. Přes četná poškození nevhodnými podmínkami i zásahy v pozdějších letech, můžeme z lépe dochovaných částí tušit původní vzhled nemilkovské malby a uvažovat o její italské provenienci. I při dnešním technicky nedobrém stavu malby lze předpokládat, že původní malířský výraz byl založen na jemných přechodech mezi jednotlivými barevnými vrstvami, jak tomu bylo běžné u Leonardových milánských žáků. Fragmenty této techniky je možné spatřit především v inkarnátu Panny Marie. Kromě těchto kvalitativních hledisek podporují úvahu o italské provenienci také téměř shodné rozměry s originální prací, svědčící o kopii podle předlohy. Nejkvalitnější část malby, kterou je krajina (snad práce specializovaného malíře), nás nenechá na pochybách, že práci lze datovat ke konci 16. století. Této době odpovídá zájem o zpodobnění atmosférických jevů.