Madona nebo světice

Torzálně zachovaná ženská figura mohla vzhledem k přítomnosti fragmentu korunky představovat Pannu Marii nebo některou ze svatých panen mučednic (Markétu, Kateřinu, Dorotu či Barboru). Zřejmě byla původně součástí skříně oltářního nástavce. Trup se naklání k levé ruce, kde byla původně postava Ježíška nebo atribut světice. Pravá ruka je rovněž odlomená, partie nad soklem je poškozena červotočem a hnilobou tak, že podstatné části chybí a původní modelace záhybů šatu není zřetelná. Celý povrch sochy je značněrozrušen působením červotoče a povětrnostních vlivů. Stylizace tváře se dosud odvolává na krásný sloh (vypouklé čelo a tváře, drobná ústa, vystouplá brada). Schéma běžné od poklasické gotiky – šat řasený souběžnými vertikálními záhyby, plášť přetažený před tělem kolem jedné ruky a přichycený pod druhou je proveden v pozdně gotických formách, které obsahují zřetelná rezidua tvarosloví krásného slohu. Vertikální záhyby činí zjevným příznačné zaklonění trupu a vystouplé břicho, plášť je traktován v základu mísovitými, ale lámanými a mačkanými záhyby. Tyto záhyby, ve struktuře sochy nejpokročilejší, pravděpodobně vedly Jiřího Fajta k poměrně pozdnímu datování do doby kolem roku 1480 (také v evidenci MF Švihov figuruje datace „poslední čtvrtina15. století“ nebo „1480–1490“). Francky orientovanou dílnu, z níž socha světice vzešla, situoval Fajt do západních Čech. Štíhlý, vertikálně orientovaný objem sochy, labilita esovitého postoje společně s naivní variací pozdně krásnoslohé tváře dovolují uvažovat o vzniku spíše v jižních Čechách. Blízkou analogií je sv. Máří Magdalena z Černice. Společné rysy určuje přidržení se rustikalizovaného krásnoslohého dědictví: pohyb, tvář, zbytky kaskád na bocích, štíhlý vertikální objem a zapojení progresivně působících dílčích záhybů pláště. V případě švihovské sochy jsou tyto záhyby více plasticky modelovány a rytmizovány. Takovéto zpracování draperie se objevuje v jižních Čechách a šířeji v podunajské oblasti v sochařství inspirovaném vídeňským centrem již od 40. let 15. století (viz Madonu ze sv. Majdaleny). Vznik švihovské sochy je proto pravděpodobný v prostředí jižních Čech ve třetí čtvrtině 15. století.