Hlavní středisko severozápadního Íránu, město Tabríz, proslulo výrobou koberců již v době velkého kulturního rozkvětu Persie v 16. a 17. století za vlády Safíjovské dynastie. Od druhé poloviny 19. století se zde výroba, nyní již převážně orientovaná na export do Evropy a Ameriky, obnovila v nebývalém rozsahu. Pod silným komerčním vlivem zde vzniká množství masově vyráběného zboží podbízejícího se západnímu vkusu, vedle toho však i vynikající textilní díla, navazující na tradici slavné minulosti. Tato obroda pak ovlivňuje tvorbu některých tabrízských dílen i ve 20. století. Dokládá to i tento koberec. Je technicky precizní, ve vztahu ke své značné velikosti poměrně hustě vázaný, s harmonickou skladbou barev. Má ne zcela obvyklou, velmi složitou kompozici středového pole s nevelkým středovým medailonem a řadou sekundárních, v ploše pole působivě rozmístěných medailonů propojených složitě vedeným systémem rovných i ohýbaných pásků. V široké, mnohodílné borduře zdobí střední pruh střídající se palmety a motivy búte. Koberec reprezentuje pro Tabríz typickou orientaci na náročnou zahraniční klientelu ve 20. - 30- letech 20. století. Osnova: bílá bavlna, 102 přízí na dm. Útek: světle modrá, místy bílá bavlna, 2 za řadou uzlů, 44 uzlů na dm. Vlas: vlna, asymetrický uzel na 2 osnovních přízích, 2 244 uzlů na dm². Příčné okraje: jen osnovní třásně. Podélné okraje: kulaté obtáčení, červená vlna.
