Kolem roku 1800 se mezi tureckými produkčními centry dostává do popředí město Kula v západní části země. Vedle koberců s krajinnými motivy, mezi sběrateli známými jako „hřbitovní“ a celou plejádou dalších vzorů s mihrábovým řešením středového pole, se zde kolem roku 1800 a v první polovině 19. století vázaly koberce s dvojitým mihrábem označované jako kömürcü kula. První část názvu odkazuje na tmavou, obvykle hnědou barvu půdy středového pole připomínající uhlovou. Příležitostně se objevuje zavádějící označení transylvánská kula, protože vzor středového pole má kompozici blízkou starším kobercům vyváženým na území dnešního Rumunska. Z váz ve špicích pole, protilehle postavených, vyrůstají geometrizované květy a palmety. Na hlavním bordurovém pásu, původně sytě žlutém, jak ukazuje rubová strana, se ve výsečích klikatky střídají trsy modrých kvítků a karafiátů, doplněné květem tulipánu. Ve dvou rozích klikatka plynule navazuje, ve dvou se však napojení liší, spíše se zdá, že jde o záměr než o neobratnost. Karafiáty, jeden z nejoblíbenějších motivů tureckých koberců, rámují také středové pole. Ze tří doposud popsaných zástupců svého typu na našem území vykazuje tento koberec nejlepší stav zachování. Větší soubor spravuje budapešťské Uměleckoprůmyslové muzeum. Osnova: bělavá vlna, 76 přízí na dm. Útek: bílá a žlutavá vlna a juta, 34 uzlů na dm. Vlas: vlna, symetrický uzel na 2 osnovních přízích, 1 292 uzlů na dm², ve vazbě šikmé linie „lazy lines“. Příčné okraje: bílé tkané zakončení se dvěma červenými pruhy, částečně zachováno oplétání třásní. Podélné okraje: obtáčení přes dvě skupiny osnovních přízí, červená vlna.
