Chomout je tradiční součástí koňského postroje, sloužící k zápřahu tažných zvířat (nejčastěji koní a volů). Již v období raného středověku nahradil, i když ne zcela, starší jho neboli jařmo. V českých zemích jsou chomouty doloženy od 12. století.
Díky chomoutu se dala lépe využít síla tažného zvířete a efektivněji jej využít při práci, nejčastěji orbě a tažení vozů. Díky tomu se v českých zemích začala rozvíjet hloubková orba, která umožnila větší zemědělské výnosy.
Nepřímo tak díky chomoutům došlo k velké proměně středověké krajiny, která se z krajiny přírodní stala krajinou kulturní. Až do mechanizace zemědělství byl chomout nezbytnou výbavou každého zemědělce. Chomouty byly a dodnes jsou tvořeny dřevěnými kleštinami, které jsou potažené kůží, a má různé kovové součástky (spony, stříšky).
Říčanské muzeum uchovává ve své sbírce několik koňských a volských chomoutů, pocházejících převážně z 1. poloviny 20. století. U většiny z nich ovšem neznáme jejich původ. Jinak je tomu ovšem v tomto případě. Tento konkrétní chomout daroval pan Antonín Šíp z Říčan, který jej zdědil po své dědečkovi, jenž byl kovářem v Tehově.
