Bronzová sekerka kultury únětické

Bronzová sekerka s nevýraznými lištami, kratším mělkým prožlabením ve střední části, obloukovitým ostřím a oble zahroceným týlem (typ Bennewitz). Povrch je silně zkorodovaný a hluboce rozbrázděnou světle zelenou patinu místy překrývá tmavohnědý povlak. Sekerka z období únětické kultury (2300-1700 př. n. l.) byla do sbírek Muzea Říčany věnována poctivým detektorářem Jiřím Šochem, který ji našel nad údolím potoka Rokytky ve Strašíně u Říčan v roce 2012. Jádrem únětické kultury, svého času rozšířené od Porýní až po slovenskou řeku Žitava a od Velkopolska až po Dunaj, byly Čechy. Obdobím, kdy únětická kultura byla v této oblasti dominantní, je 2300–1700 př. n. l. Tato doba je prvním obdobím rozsáhlého rozmachu bronzu jako výrobního materiálu, ačkoliv ten je nadále používán souběžně s nástroji z kamene. Z bronzu se však v únětické době vyrábí šperky, primitivní zbraně či sekery. Tehdejší lidé se živili převážně zemědělstvím, tomu odpovídá i to, jaké oblasti si ke svému osídlení vybírali. Zpravidla se jedná o úrodné nížiny s nadmořskou výškou nepřesahující 300 metrů, klíčová byla přítomnost vodního toku. Jejich sídliště se nacházela ve volné krajině a ani v pozdním období, kdy se začali usídlovat i na strategických vrcholcích, nebyla opevněná. Zajímavostí z oblasti pohřbívání jsou občasné pohřby v takzvaných baumsargách – stromových rakvích. Únětičtí lidé se také zabývali obchodem. Není tedy zřejmě náhodou, že jejich kultura na našem území, v němž se protínají obchodní stezky celé Evropy, tolik prosperovala. Svou roli na tomto vzrůstu sehrála také bohatá naleziště mědi, základní suroviny pro výrobu bronzu, která se na našem území vyskytovala. Po lidech únětické doby nacházíme bohaté bronzové depoty. Zdá se totiž, že tato kultura ráda do země prováděla oběti bronzových předmětů, ale také hřiven.