Jednou z nejvýraznějších sochařských osobností, která se uplatnila při dotváření centrální partie muzejní budovy, byl Bohuslav Schnirch, přední pražský sochař. Jeho umělecký názor dokonale souzněl s konceptem novorenesanční architektury a podobně jako u divadelní budovy i tady úspěšně vyřešil završení pylonů, jež opticky vznikly ve středním rizalitu představením sloupového portiku a nasazením kupole. Právě ke zjemnění přechodu mezi jejím vertikálním tělesem a markantní horizontálou střešní atiky přispěly jeho čtyři velkorysé alegorické skupiny ctností umožňujících významné kulturní činy těch, jimž je vyhrazen čestný prostor Pantheonu. V analogicky pyramidální kompozici, již křídla ženských géniů otevírají do prostoru, a s arzenálem klasických atributů a personifikací představují vpředu Obětavost a Nadšení, vzadu pak Lásku k minulosti a Lásku k pravdě.
